<?php
class ZkouskaTest extends PHPUnit_Framework_TestCase
{    
protected function setUp()    
{    
}    
public function testSave()    
{        
    $prom = TRUE;
    $this->assertTrue($prom);    
}
}

Ukázková třída obsahuje metody

• setUp – jednoduše řečeno slouží k nastavení testované třídy, přípravě modelu apod. Např.: vytvoření instance testované třídy.
• testSave() – tělo této metody již obsahuje samotné testovací metody PHPUnitu

V ukázkové třídě jsem použil metodu PHPUnitu “assertTrue”.

Této metodě předávám návratovou hodnotu nějaké testované metody testované třídy. Jak již její název napovídá, test je úspěšný, pokud návratová hodnota je TRUE. Deklaruji proměnnou “$prom” logickou hodnotou TRUE.Testovací třídu nazvěte jakkoli – stejně tak i pojmenujte název souboru, ve kterém je tato třída uložena. Název musí končit “Test” tzn. “ArticleTest, ValidateTest …”. Testovací třídy uložte do jednoho adresáře s názvem “tests” k projektu. Je vhodné, ke každé testovací třídě připojit nějaký bootstrap soubor, kde budou společné metody. Například, testuji-li model aplikace, myšleno opravdu nějaký dotaz do DB, může být v bootstrapu připojená k databázi.

Spuštění testovací třídy

Přejděte do terminálu a nad adresářem s testy spusťte následující příkaz:

 phpunit tests/

pokud je vše v pořádku, příkaz vykoná test a vypíše výsledek:

PHPUnit 3.5.10 by Sebastian Bergmann.
.
Time: 1 second, Memory: 2.50Mb
OK (1 test, 1 assertion)

Testoval jsem pomocí assertačního testu “assertTrue” – předal jsem logickou hodnotu TRUE – test musel dopadnout dobře.

Nyní předám FALSE a opět spustím test:

PHPUnit 3.5.10 by Sebastian Bergmann.
F
Time: 0 seconds, Memory: 2.75Mb
There was 1 failure:
1) ZkouskaTest::testSaveFailed asserting that <boolean:false> is true.
/opt/lampp/htdocs/tests/ZkouskaTest.php:14
FAILURES!Tests: 1, Assertions: 1, Failures: 1.

PHPUnit sděluje, že test nebyl úspěšný a přesně informuje, kde došlo k problému.

PHP umí luxusně pracovat s emailovou schránkou díky vestavěným IMAP funkcím.

Někteří poskytovatelé emailových schránek vyžadují aby spojení mezi applikačkou a jejich serverem bylo šifrováno pomocí SSL (Secure Sockets Layer) nebo TLS (Transport Layer Security) jako je například Gmail od Google. Proto je prvně nutné zkontrolovat, zda-li PHP disponuje rozšířením:

 imap.dll (na windows)
 imap.so (unix)

a navíc, zda-li rozšíření imap podporuje ssl. Pokud ano, měla by část vypsaná z phpinfo(); obsahovat asi toto:

Configure Command

'--with-imap-dir=/opt/lampp' '--with-imap-ssl' '--with-imap=/opt/lampp'

 
Imap

IMAP c-Client Version

2007e

SSL Support

enabled

Nebo

IMAP c-Client Version

2007e

SSL Support

enabled

Kerberos Support

enabled

Pokud neobsahuje imap rozšíření podporu ssl, dočkáte se chybového hlášení

Warning:  imap_open() [function.imap-open]: Couldn't open stream {imap.gmail.com:993/imap/ssl/novalidate-cert}INBOX

Řešením je prohledat internet a sehnat knihovnu imap pro verzi php, kterou používáte, nebo stáhnout novou distribuci LAMP, která obsahuje to co je potřeba a nebo si stáhnout zdrojáky php a zkompilovat s

--with-imap--ssl

Pokud používáte ohryzek a XAMPP, tak budete muset sáhnout po jiné distribuci. XAMPP ve své distribuci pro OS-X neobsahuje imap s podporou ssl. Pro linux obsahuje.

Pro ohryzkáře je řešením např. distribuce MAMP PRO – za $70…, ta již podporu ssl v imap obsahuje, varianta MAMP FREE neobsahuje. Nic méně lze stáhnout imap.so, který akorát v rozšíření nahradíte současným a vše bude šlapat Nezapomenout nastavit jako spustitelný

Jednoduchý příklad, který znázorňuje možnosti IMAP. Připojit se k mailboxu, vyhledat nepřečtené emaily od předem daného odesílatele, které mají v předmětu hledaný text a číslo smlouvy – poté je označit jako přečtené.

<?php

define(“UZIVATEL”, “pepik”);
define(“HESLO”, “pepikovoheslo”);

$mbox_id = “{imap.gmail.com:993/imap/ssl/novalidate-cert}INBOX”;
$mbox = imap_open($mbox_id, UZIVATEL , HESLO) or die(imap_last_error().”<br>Connection Faliure!”);

// neprectene zpravy od prijemce
$result_uid_array = imap_search($mbox,’UNSEEN FROM “rdpanek@gmail.com”‘);

$result_uid = NULL;
// ziskam jednotlive uindexy
if(count($result_uid_array)){

foreach ($result_uid_array as $key => $val){
$result_uid .= $val.”,”;
}

}
if($result_uid !== FALSE){
$result = imap_fetch_overview($mbox,$result_uid,0);
}

// sablona podminky
$template = “/(?<subject>Přečteno.+?smlouva cislo).+(?<contract_number>\d{10,15})/”;

// iterace vybrannych zprav
foreach ($result as $overview) {

// hledani zpravy ktera ma podobny predmet preddefinovane template
if( preg_match($template, iconv_mime_decode($overview->subject,0,”UTF-8″), $matches) ){

print $matches['subject'].”\n”;
print $matches['contract_number'].”\n\n”;

// nastaveni zpravy jako prectene
imap_setflag_full($mbox, $overview->uid, “\\Seen”);
}

}

// ukonceni imap streamu
imap_close($mbox);

Protože s oblibou používám XAMPP, popíši instalaci PEAR do tohoto LAMP složení.

XAMPP již obsahuje PEAR – je potřeba jej aktualizovat.

Prvně vytvořím symbolický odkaz do proměnného prostředí:

ln -s /opt/lampp/bin/pear /usr/bin/pear

aktualizace PEAR:

sudo pear channel-update pear.php.net

aktualizace repozitáře s PHPUnit:

pear channel-discover pear.phpunit.de
pear channel-discover components.ez.no
pear channel-discover pear.symfony-project.com
pear install phpunit/PHPUnit

Na binárku PHPUnit opět nastavím symbolický odkaz, abych měl PHPUnit dostupný kdekoli v systému, bez vypisování celé cesty:

sudo ln -s /opt/lampp/bin/phpunit /usr/bin/phpunit

Pokud je PHPUnit správně nainstalován, tak se po zadání “phpunit” v terminálu vypíše přibližně toho:

PHPUnit 3.5.10 by Sebastian Bergmann.
Usage: phpunit [switches] UnitTest [UnitTest.php]      
       phpunit [switches] <directory>
 --log-junit <file>       Log test execution in JUnit XML format to file.  
--log-tap <file>         Log test execution in TAP format to file.  
--log-dbus               Log test execution to DBUS.
...

Problémy s instalací?

Vždy jsem akorát narazil na starší verzi  PEAR instalátoru.

Pokud zadám příkaz:

pear install phpunit/PHPUnit

může mi konzole vrátit zhruba toto:

phpunit/PHPUnit requires PEAR Installer (version >= 1.9.1), installed version is 1.8.1

řešení je jednoduché.

Z url: http://pear.php.net/go-pear stáhnout PHP skript a vložit ho do novýho souboru s názvem go-pear.php a tento soubor v terminálu spustit “php go-pear.php”.

Postup celého instalačního průvodce můžete prakticky “NEXT, NEXT, NEXT ” jen se koukněte, kam se co rozbalí, hlavně binárka pear a phpunit, které je pak potřeba hodit do proměnného prostředí…

Chybových hlášek stylu “Deprecated” si všímat nemusíte.

Po dokončení průvodce můžete opět celý postup instalace PHPUnit opakovat – teď už by neměl být v ničem probléme.

Článek se nezaměřuje na výkon a schopnosti renderování a ani na další schopnosti tohoto prohlížeče s prací s webovými stránkami. Spíše jsem chtěl podat informaci o této betaverzi běžným uživatelům, teří mají rádí Firefox ze svého desktopu a nezajímají je technické detaily.

Instalace z Marketu byla bez problémů. Velikost instalace je něco přes 20MB. Při spouštění jsem si musel chvíly počkat – což je asi neduha Firefoxu jako takovýho už z deskopového prostředí. Výchozí Androidí prohlížeč je o proti této betaverzi spuštěn prakticky okamžitě. Po spuštění mne velice překvapilo příjemné prostředí i když trochu neintuivní. Po prvním spuštění je hned nabízena stránka s nastavením. Nastavení umožňuje konfiurovat standardní možnosti jako jsou výchozí stránka, jazyk, Sync, cookies, pamatovat si hesla, zobrazování obrázků a povolení javascriptu.

Nejde ani tak o stránku s nastavením jako spíše o stránku, kterou bych nazval “možnosti”, která se rozděluje záložkami na funkční celky a jedním z nich je stránka “předvolby”. Další záložkou je stahování – přehled stažených položek, doplňky s možností volby na kterém serveru defaultně vyhledávat a poslední záložka ve verzi rc nebude, jená se o stránku s nástroji pro betatestery.

Předvolby

Nástroj testera bety

Na této záložce máte možnost dát vývojářům beta verze Firefoxu 4.0 zpětnou vazbou jak jste spokojeni, popř. jest-li se vyskytli nějaké bugy nastavit kompaktibilitu doplňků a možnost povolit chybovou konzoli.

Příjemně mne také překvapilo množství doplňků, které jsou pro mobilní verzi Firefoxu k dispozici.

Pokud jsem se chtěl dostat do nastavení znovu, musel jsem pouze ze startovací stránky, nebo přes pravý panel.

Prohlížení stránek a běžná práce

V nastavení si můžete zvolit jako výchozí stránku tzv. startovací stránku, kde se vám zobrazí přehled posledních otevřených panelů a panel “doplňky pro Firefox”.

Načítání stránek je celkem svižné, zde spíše už záleží na tom, kolik systémových prostředků si vezme firefox pro své prostředí a pro synchronizaci – není to zrovna málo. Jistě také záleží kolik a jakých doplňků se nainstaluje.

Start stránka

K adresnímu řádku se lze dostat několika způsoby, buď přes HW tlačítko jako kontextovou nabídku přístroje, kde se skrývají možnosti, jak naložit s aktuálně zobrazenou stránkou, ale taky se zobrazí adresní řádek. Další možností je posunout načtenou stránkou směrem dolů, kde se adresní řádek skrývá nad načtenou stránkou. Při tomto posunu stránkou směre dolů vyjede i adresní řádek. V adresním řádku je i indikátor nahrávání stránky, poté favico načtené stránky a na druhé stránce reload tlačítko nebo cancel pro ukončení nahrávání stránky.

Adresní řádek a jeho možnosti

Stránka je načtená a nyní se podíváme, co sní lze dělat. Při stisku HW tlačítka kontextové nabídky na přístroji se vysune z horní části displeje kontextová nabídka s informacemi, zda-li stránka používá https:// protokol, tedy, zda-li je komnikace mezi přístrojem a serverem šifrovaná, dále volba “hledat” ve stránce, kde se používá vyhledávání živé jako s desktopového firefoxu, tedy píšete počáteční znaky klíčového slova a firefox nelení a označuje na stránce výsledky, dále máte možnost stránku “sdílet”, kde záleží na nainstalovaných aplikacích vašeho zařízení. Minimálně budete mít k dispozicici volbu bluetooth, gmail, google buzz či sms zprávy.

Stejně tak jak lze se stránkou posouvat sěrem dolů pro zobrazení adresního řádku, nabízí beta verze Firefoxu výborné řešení jak pracovat s dalšími stránkami, nebo jak si zapamatovat aktuálně prohlíženou stránku a tlačítko nastavení.

Další stránky

Pravá postranní lišta

Pokud s načtenou stránkou posunete směrem do prava, vysune se panel s přehledem zobrazených stránek, kde je můžete zavřít a nebo vytvořit stránku novou. Při posunutí načtené stránky směrem do leva, tak se také zobrazí panel, pro tlačítko nastavení Firefoxu a možnosti zapamatování stránky – onačení hvězdičkou. To slouží k tomu, aby si firefox zapamatova stránku, ke které se chcete později vrátit v době spuštěného Firefoxu. Pokud Firefox vypnete a zapnete, již si žádné stránky pamatovat nebude.

Přehled stránek, záložky, historie a zobrazené okna na počítači

Toolbar, který vychází z adresního řádku

Po klinutí do adresního řádku se zobrazí lišta se záložkami. První záložka obsahuje aktuální načtené stránky, poté “záložky” kde je seznam záložek nejen z mobilního Firefoxu, ale také s desktopové verze, historii prohlížených stránek a tlačítko “počítač”.

Funkce záložek mne trochu zamrzela, pokud mám zapnutou synchronizaci, tak se mi synchronizují záložky co mám v desktopovém firefoxu, ALE. Pokud mám záložky vnořené hlouběji, tak se mi vůbec nezobrazí, pouze záložky, či adresáře první urovně a jejich obsah. Pokud mám adresář se záložkami zařazený v nadřazeným adresáři, tak ten vnořený se mi v mobilní verzi nezobrazí, pouze v desktopové – tak jak bych čekal. Vzhledem k tomu, že testuji již betaverzi, tak nějak  potichu ani nedoufám že ve finální verzi o hlubší zanoření záložek příjdu tak jak tak – tím pádem se pro mne synchronizace záložek stává bez předmětná. V historii zobrazených stránek nelze nijak vyhledávat takže relativně k velké kapacitě mého úložiště bych se ani nebál, mít historii nepromazávanou i půl roku. Pokud by ovšem Firefox nabíral na neobratnosti díky jednomu aspektu, jako je velikost historie, jako se děje u desktopové verze – stejně bych jí musel promazávat. Pouze se seskupují do záložek, podle stáří. V této historii surfování je vidět i historie surfování v desktopové verzi pěkný nápad. A poslední záložkou je “počtač”, zde se zobrazuje seznam aktuálně načtených zálžek v desktopové verzi Firefoxu – tak to je hodně dobrý.

Synchronizace desktopové verze s mobilní verzí Firefoxu

Beta verze mobilního Firefoxu 4.0 nabízí možnost synchronizovat se s desktopovou verzí. V betaverzi je již doplňek obsažen v desktopové si jej musíte doinstalovat.

Synchornizace probíhá na pozadí při práci s firefoxem, protože se jedná o doplněk – díky tomu si vezme celkem dost systémových prostředků i 52% výkonu procesoru. Kdyby existovala synchronizace jako služba, byl by mobilní firefox použitelnější… Něco jako, když  probíhá synchronizace google prostředí v androidu. Synchronizace se spustí po spuštění prohlížeče, takže celý prohlížeč prakticky zamrzne a ne na malou chvilku, když si stahuje změny ze serveru. Když mám vše synchronizováno a prohlížím další stránky, tak opět probíhá synchronizace např. historie surfování a je to opět znát na výkonu prohlížeče.

Synchronizané otevřené stránky podle desktopové verze Firefoxu

Synchronizují se záložky, uložená hesla, historie a aktuálně zobrazené záložky na desktopovém Firefoxu. Díky nenažr…. tohoto procesu se s této funkce ve výsledku skvělé a hodně využitelné, stává bezcenný brak… Ani tak nepomohlo zařízení Samsung Galaxy s i-9000, který má 1GHz procesor, operační paměti přehršle a při testování jsem neměl spuštěnou žádnou jinou aplikaci, abych mohl objektivně podat názor na beta verzi Firefoxu 4.0 pro Android. Snad doufám, snad i podle zkušeností s desktopovou verzí, že ve finální verzi, bude tato funkce k mé spokojenosti na jiné úrovni.

Rychlost / zabržděnost

Firefox sám osobě si spapal musím říct hodně, hlavně při prvním spuštění a synchronizaci, následné běžné práci a synchronizaci. Takže je použitelný bez synchronizace, jinak zamrzává. Nikterak ani neoplívá rychlostí startu – defaultní prohlížeč Androidu po kliknutí na ikonu naběhne a zobrazí homepage googlu (“mám tak nastaveno”) prakticky ihned, zatím co u betaverze firefoxu 4.0 si musím chvilku počkat, aby se mi prohlížeč spustil a načetla se mi stránka google.

Systémové nároky při plnémy využití betaverze Firefoxu 4.0 pro platformu Android

Firefox 4.0 ve verzi beta pro Androida si sám pro sebe spotřebuje cca 65MB ram i bez zapnuté synchronizace. Procík jede od 0,0% do 12-15% bez synchronizace a se zapnutou sinchronizací i 55%.

Závěrem

Protože sám s oblibou Firefox na desktopu jako vývojář využívám, obsahuje nemalé množství záložek a doplňků. Kdyby finální verze pro android byla odladěná, byl bych jenom a jenom rád. Beta verze je opravdu jen pro testování prohlížeče jako takového, jeho možností, odchytávání chyb a zatím se nedá použít, jako plnohodnotný prohlížeč internetových stránek na platformě Android.

Qr code ke stažení beta verze Firefoxu 4 pro Android.

• Certifikát představuje datovou strukturu, která reprezentuje osobu, která vydaný certifikát vlastní. Pomocí certifikátu lze  osobu(zařízení) identifikovat – elektronický občanský průkaz. Pomocí certifikátu se ověřují elektronické podpisy dané osoby. Certifikát sebou nese informace o držiteli certifikátu a o autorizační autoritě, která tento certifikát vydala.
• Osobní kvalifikovaný certifikát se využívá jako osobní kvalifikovaný certifikát pro komunikaci s úřady státní správy a s ostatními institucemi, které používají kořenový certifikát vydané PostSignum QCA.
• Systémový kvalifikovaný certifikát – tj. elektronická značka, je určen pro zautomatizování elektronického podepisování, např. faktur z účetního systému.
• Komerční certifikát nejsou automaticky uznávány. Komunikující strany se musí navzájem dohodnout, že budou důvěřovat komerční certifikační autoritě. Komerční certifikát lze udělit osobě, ale i technologické komponentě (aplikace, zařízení, servery). Komerční certifikát lze využít pro el. podpisy, aktivace šifrovaného SSL spojení, autentizace uživatelů – přihlášení do aplikace pomocí certifikátu.

Zdroj: http://www.postsignum.cz

Generování žádosti o certifikát

• On-line generování žádosti
• Off-line generování žádosti
• Testovací certifikát

On-line generování žádosti

On-line generování žádosti o certifikát umožňuje PostSignum pouze pro OS Windows 2000 a výše s využitím IE6 – asi on-line generování probíhá přes ActiveX – vzhledem k tomu, že jak já se SnowLeopard v práci a doma na Ubuntu utřu nos, rád bych uvítal on-line generování přes javu – pokud to jde

Pokud my stránka neumožňuje on-line generování, můžu si stáhnout off-line generátor.

On-line generátor: https://www.postsignum.cz/index.php?page=b25saW5lX2dlbmVyb3ZhbmlfemFkb3N0aQ%3D%3D

Off-line generování žádosti

Z této stránky lze stáhnout program pro generování klíču pro Linux, Windows a OS MAC.

Off-line generátor: http://www.postsignum.cz/index.php?page=b2ZmbGluZV9nZW5lcm92YW5pX3phZG9zdGk%3D

PS: ty url jsou fakt děsná…

Jak vygenerovat dvojici klíčů a žádost o vydání certifikátu je popsáno v .pdf, které je možno stáhnout z webu PostSignum.

Žádost o vydání testovacího certifikátu on-line

Opět, pokud nepoužiji IE, nebo něco co jede na jeho jádru, tak se k on-line vydání certifikátu nedostanu. Mám však možnost zaslat do PostStigna mou žádost a oni mi pošlou testovací certifikát na email, který jsem zadal při generování žádosti.

Žádost o vydání certifikátu jsem odeslal formulářem na stránce: https://www.postsignum.cz/index.php?page=dGVzdG92YWNpX2NlcnRpZmlrYXQ%3D a slibují že mi přijde testovací certifikát do 30min. do emailové schránky.

po 2 minutách:

Na zaklade Vasi zadosti Vam byl vystaven testovaci certifikat DEMO PostSignum.
Testovaci certifikat byl vydan dle Vami zvolene certifikacni politiky, ma platnost 30 dni a ma stejne technicke parametry jako certifikaty vydavane certifikacni autoritou PostSignum.

V osobnich kvalifikovanych certifikatech je obsazen identifikator MPSV s hodnotou 1098765432.
Ve vsech osobnich certifikatech je obsazena polozka Jine jmeno (Description) s hodnotou “Jakýkoliv popis”.
Obe polozky jsou v certifikatu uvedeny v poli “Alternativni nazev predmetu”.

Certifikat nainstalujte beznym zpusobem (spustte soubor s certifikatem a kliknete na tlacitko nainstalovat).

Pro spravnou funkcnost certifikatu v systemu je potreba mit nainstalovane take certifikaty certifikacni autority DEMO PostSignum.

Testovaci certifikat a certifikaty certifikacni autority DEMO PostSignum jsou v prilozenem zip souboru.

Pro zálohování použiji jednoduchý příkaz:

svnadmin dump /cesta/k_repository/ | gzip -9 > backup.gz

Během tohoto zálohování se v konzoly začnou vypisovat zálohované revize

* Dumped revision 47.
* Dumped revision 48.
* Dumped revision 49.
* Dumped revision 50.
* Dumped revision 51.
* Dumped revision 52.
* Dumped revision 53.
* Dumped revision 54.
* Dumped revision 55.
* Dumped revision 56.
* Dumped revision 57.

atd…

Pro obnovení ze zálohy použijte:

gunzip -c backup.gz | svnadmin load /cesta/k_repository/

• -d spustí jako daemona
• -r zkrátí cestu k repository: Pokud bude repository v /home/user/repository a použijeme svnserve -d -r /home/user/, zkrátí se cesta na svn://adresa_stroje/repository/ místo svn://adresa_stroje/home/user/repository
• –listen-port , port na kterém bude port otevřen
• –listen-host , hostname, na kterem bude server otevren

Nastavení se provádí v souboru

/cesta/k_repository/conf/svnserve.conf

[general]
 anon-access = read
 auth-access = write
 password-db = soubor_s_uzivateli
 realm = moje repository

zápis znamená, že anonymní uživatelé budou mít právo pouze číst, zato autorizovaní budou mít právo i zapisovat.

WebDAV – přístup přes http

Další možností připojení se k repository je přes http:// nebo přes https:// k tomu je potřeba mít nainstalován ‘http’ a správně nakonfigurovaný ‘httpd.conf’. Za předpokladu že je správně nainstalováno subversion budete mít v adresáři s moduly vašeho webového serveru soubor ‘mod_dav_svn.so‘ v ‘httpd.conf’ je potřeba zavést následující řádek:

LoadModule dav_svn_module modules/mod_dav_svn.so

dále musí váš webový server vědět, kde se nachází repository a kdo má jaká práva. Opět v ‘httpd.conf’

<Location /repository>
 DAV svn
 SVNParentPath /cesta/k_repository
 </Location>

a ještě zajistíme přístup oprávněným uživatelům

<Location /repository>
 DAV svn
 SVNParentPath /cesta/k_repository
 AuthType Basic
 AuthName "Moje repository"
 AuthUserFile /cesta/k_repository/svn-auth-file
 <LimitExcept GET PROPFIND OPTIONS REPORT>
 Require valid-user
 </LimitExcept>
 </Location>

Toto zajistí základní autentizaci http serveru s tím, že vyjma akcí GET PROPFIND OPTIONS REPORT smějí k repository přistupovat pouze oprávnění uživatelé vypsaní v souboru /cesta/k_repository/svn-auth-file. Vyjmenované akce odpovídají pouze čtení, které smějí provádět všichni.

Do souboru /cesta/k_repository/svn-auth-file se uživatelé přidávají pomocí příkazu:

htpasswd '/cesta/k_repository/svn-auth-file' [-m] user

chci své aplikace dobře verzovat, tak se to musím chci naučit

Úvodem

Proč verzovat? Je to jasný, chci mít přehled o veškerém zdrojovém kódu, chci vědět proč a kdy jsem provedl danou změnu ve zdrojovém kódu, nechci porovnávat aktuální verzi s verzí v repozitáři v nějakém total commanderu a ztrávit u každého spárování zdrojových kódu hodinu svého času, chci mít inteligentní úložiště vždy on-line, přístupné kdykoli a z jakékoli platformy, jednou mohu mít kolegu, který mi nesmí být ve vývojí obtíží v předávání hotových částí aplikace, chci vědět kdy co kolega vytvořil, chci si vytvořit časovou nebo funkční osu a jednotlivé body – hotové části aplikace označit, abych mohl danou část zpětně vyexportovat.

No, snad jsem na nic nezapoměl, ale tohle vše mi verzovací server nabízí a jmenovitě jde o Subversion.

Co potřebuji

Teorii o verzování, verzovacích nástrojích jistě znáte – takže přeskočím nudnou teorii a rovnou uvedu teorii v praxi, tak jak jí vydím já.

Pokud nemáte ve svém linuxu nainstalován žádný verzovací server, měly by jste svůj server obohatit o verzovací server Subversion příkazem

apt-get install svn

Ke své práci si zapamatujte zákldaní dva říkazy, ke kterým přidáte vždy jen nějaké parametry

• svn – slouží k práci s workspace
• svnadmin – slouží ke správě repozitáře aplikace
• svnserve -d -r /repozitar/aplikace – tento příkaz spustí nad vaším repozitářem démona svn

Příprava projektu

Já jsem poslední dobou začal studovat Nette Framework a jsem rád, že můj čas nebyl vyhozenej nadarmo. Pokud si stáhnu plnou aktuální verzi Nette Framework, najdu po rozbalení několik adresářů, jeden znich obsahuje i skeleton aplikace

+ app
+ document_root
+ libs
+ tests 

• trunk – slouží jako výsledek mergování z branchesů zůčastněných vývojářů. Takže kluci IŤácký dokončí nějaký krok a potřebují své práce spojit pomocí merge a jejich spojená výsledná verze bude uložena v trunku
• branches – je to vývojová větev každého účastníka na projektu – výsledky branchesů se v případě potřeby z mergujou a vznikne vývojová verze do trunku. V tomto adresáři si můžete v “uvozovkách” prasit a přepisovat jak chcete, je to vaše vývojová verze, nikoho tím nenaštvete a ani neohrozíte.
• tags – do tags se ukládaj opravdu svhálené verze z trunku – tuto verzi lze označit a později si jí zase vytáhnout i když v tags je  novější verze.

Takže si připravím adresáře s projektem před importem do svn

+ trunk
+ branches
+ tags
    + DAN 
       + app
       + document_root
       + libs
       + tests

Příprava repozitáře a workspace

V adresáři kde mám root webového serveru

/var/www/

vytvořím workspace

mkdir /var/www/mujprojekt/

dále vytvořím repozitář v mém domovském adresáři

svnadmin create /home/dan/svn/mujprojekt/

tím se na danném místě vytvoří repository ke které, lze přistupovat čtyřmi způsoby

• lokálně: file:///cesta/k_repository/
• vzdáleně bez serveru  přes ssh: svn+ssh://[uzivatel@]adresa_serveru/cesta/k_repository
• vzdáleně se samotným serverem: svn://adresa_serveru/cesta
• vzdáleně přes http a WebDav: http://adresa_serveru/cesta

nastavte práva na repozitář a stejně pro workspace

chmod 

pak by měl být uživatel svn ve skupině, která umožňuje s svn pracovat

chown -R svn:svn /var/www/mujprojekt/  

Import projektu do repozitáře

Konečně se dostávám k tomu prvnímu kroku práce s verzovacím serverem. Aby jste měly vůbec co verzovat, musíte svůj projekt importovat

svn import /home/dan/aplikace-kterou-chci-verzovat/ -m "První komentář první revize"

následně projekt tzv. checkoutněte do vašeho workspace

svn co file:///home/dan/svn/mujprojekt/branches/DAN  /var/www/mujprojekt/

příkaz je jasný, checkountnout z repozitáře do workspace. file:// se pouziva, pokud by jste chtěly checknoutovat z jiného svn na jiném serveru. Obecně platí, že workspace může být nepřeberné množství – tzn. stovky počítačů programátorů, kteří si stáhnou projekt pouze z jednoho repozitáře. V tomto případě platí podobná relace jako v databázovém svět 1:N = repozitář:workspace

Uložení změn do repozitáže – commitování

Jak provedete změny, je potřeba je commitnout zase do repozitáře a to příkazem

svn commit /home/dan/svn/mujprojekt -m "Něco jsem změnil"

• Nemusím uvádět cestu k repozitáři, svn si pamatuje spojitost s workspace a danným repozitářem
• přepínač -m je pro komentář a je povinný

těchto pár příkazů by mělo pro začátek bohatě stačit.

Nastavení repozitáře

přesunu se do

cd /home/dan/svn/mujprojekt/conf

zde najdu tri soubory

• authz – autorizace uzivatelu pristupujicich k svn a jejich prava zapisu a cteni
• passwd – nastaveni uzivatelu a jejich hesel pro prihlaseni k svn
• svnserve.conf – nastaveni ostatnich parametru cest ke konfiguraku a vseobecne nastaveni repozitare v prostredi svn

authz

pro začátek nastavím pro všechny uživatele práva čtení a zápisu. Nastavím pro všechny z toho důvodu, kdybych se nemohl přihlásit, k svn aby nezáleželo na nastavených právech. Později je samozřejme lepší nastavit nějaké to omezení.

[/]
* = rw

passwd

v tomto souboru nastavím uživatele a jeho heslo

[users]
uzivatel = heslo

svnserve.conf

v tomto souboru se nastavuji nektere paramtery spojene se spravou daneho repozitare a prihlasenim treba pres SSH

[general]
anon-access = none
auth-access = write
password-db = passwd
authz-db = authz

Co se bude určitě hodit

• svn info /var/www/mujprojekt – zjisti info o pracovní kopii ajko je cesta k repository, posledni revizi, kdo naposled commitoval a kdy
• svn list /var/www/mujprojekt – vypise seznam souboru ve workspace
• svn log /var/www/mujprojekt – vypise log repozitare
• svn update /var/www/mujprojekt – aktualizuje workspace o proti repozitáři
• svn blame /var/www/mujprojekt/example.php – tato funkce porovná změny v celém repozitáři za celou dobu životnosti tohoto souboru a vypíše kdo jaké změny při jaké revizy udělal

svn blame

1       root 		theme_advanced_resizing : true
1       root 	});
20        dan         $(function() {
20        dan                 // nastaveni pro autocomplete
20        dan                 $(".textInputAutocomplete").autocomplete({
21        dan                     source: "../AutocompleteData/?method="+$(".textInputAutocomplete").attr("name"),
20        dan                     minLength: 3,
20        dan                     select: function(event, ui) {
20        dan                             $(".hiddenAutocomplete").attr("value", ui.item.id)
20        dan                     }
20        dan             });
20        dan         });
1       root </script>
1       root
1       root <!-- novy clanek -->
1       root {if isset($newArticle)}

 1       root 		theme_advanced_resizing : true     1       root 	});    20        dan         $(function() {    20        dan                 // nastaveni pro autocomplete    20        dan                 $(".textInputAutocomplete").autocomplete({    21        dan                     source: "../AutocompleteData/?method="+$(".textInputAutocomplete").attr("name"),    20        dan                     minLength: 3,    20        dan                     select: function(event, ui) {    20        dan                             $(".hiddenAutocomplete").attr("value", ui.item.id)    20        dan                     }    20        dan             });    20        dan         });     1       root </script>     1       root      1       root <!-- novy clanek -->     1       root {if isset($newArticle)

podle ukázky je vidět, že u revize 1 je uživatel root – logicky vyplívá, že root importoval projekt do repozitáře, dále je vidět revize 20 a 21 s uživatelem dan. Dan je při dvacáté a poslední revizy autorem této části zdrojového kódu.

Asi vše

K věci

Pokud chci využít schopnosti verzovacího serveru na mém serveru, musím mít snc klienta, který se k verzovacímu serveru umí připojit. Je jedno, jakou používáte platformu, já používám windows a OS X. Jsem programátor, takže mým každodenním IDE nástrojem, který má vynikajíce vyřešenou implementaci svn klienta je netBeans. Nemusíte instalovat žádné klienty, žádné kontektory jako v Eclipse – což je jedna věc, která mě od Eclipse odradila. po nainstalování NetBeans je svn i pokud potřebujete cvs klient připraven.  Pouze nastavíte v Team > Subversion > Checkout cestu k verzovacímu serveru, přihlašovací parametry, vyberete adresář, který chcete checknout do workspace a je hotovo. Nastavení Putty

Protože se ke svému serveru přihlašuji vzdáleně přes ssh – tuneluji port 3690, který je má verzovací server defaultně nastaven. Opět jako v mém článku

Tunelování portu a připojení přes ssh k webovému serveru take v seznamu tunelovaných portů přibyde záznam L3690 localhost:3690. Pokud se nyní Puttynou přihlásíte k serveru, tunelujete tím port 3690 na serveru, takže NetBeans si bude myslet, že verzovací server je lokálně, nikoly na vzdáleném serveru. Pokud v netbeans jako cestu zadam svn://localhost/repozotar-projektu – mely by jste se uspesne pripojit to by melo byt vse.

Problémky?

Zkontrolujte, že na vašem serveru běží něco na portu 3690 příkazem

nmap localhost -p 3690

spusťte nad repozitářem aplikace standalone server

svnserve -d -r /cesta/k/svn/repozitar-aplikace

nastavte práva zápisu k repozitáři aplikace

chmod

přidělte uživatele svn do patřičné skupiny

chown

Co budeme potřebovat

1. Linuxový OS – v mém případě UBUNTU
2. Terminál v případě UNIXU, nebo PUTTY v případě windows i na smartphone
3. forwardovaný port – veřejnou IP (nejsem síťař, takže s tímto neporadím a taky záleží na vašem poskytovaly Internetu)

Let´s Go

Nemá smysl popisovat nastavení serveru pro přípravu v síťovém prostředí, protože to perfektně popusují na tom to webu i v češtině: http://profiweb.net/blog/jak-na-linuxovy-server-kompletni-navod-krok-za-krokem.a73.html

Pouze bych se vyhnul části, kde se popisuje nastavení pro vzdálený přístup pomocí SSH v souboru /etc/ssh/sshd_config
Určitě direktivu “PasswordAuthentication” nenastavujte na “no”, ale na “yes”. Pokud by jste postupovaly přesně pomocí návodu, musely by jste sebou neustále tahat soubor s certifikátem a pomocí něj se vzdáleně přihlašovat. Pokud zadáte “yes” můžete se ke svému serveru přihlásit zadáním hesla. To je podle mě více mobilnější, univerzálnější a pohodlnější.

Tunelování

Teorie tunelování portů je, že vzdáleně se připojíte k serveru a jeho porty natunelujete na své porty. Snad je to pochopitelný. Výsledek je ten, že se na server nepřihlašujete ip doménou a kdo ví jak, ale pouze zadáte do přohlížeče localhost:81. Takže jak jistě chápete, díky tunelování si prohlížeč myslí, že spouštíte aplikaci lokálně a ne někde na jiném serveru.

Putty

V záložce Session zadejte Hostname nebo IP serveru a port zadejte ten, který jste zadávaly při nastavování SSH. Dále v záložce Window > Translation nastavte UTF-8 a konečně v záložce Connection > SSH > Tunnels jako SourcePort uveďte 81 a jako destination localhost:80. Klikněte na Add. v seznamu tunelovaných portů  se zobrazí řádek: L81 localhost:80 tzn. že na lokálním portu 81 tunelujeme port 80 na vzdáleném serveru. Vraťe se zpět na záložku Session, zadejte třeba i smyšlený název serveru, která bude sloužit pro vaši identifikaci tunelovaných serverů a konfiguraci uložte. Poté klikněte na Open, zadejte přihlašovací údaje, počkejte na dokončení vaší autentizace na serveru a do vašeho přohlížeče zadejte localhost:81 – měl by se vám zobrazit root vašeho serveru.

Nějak tak vypadal mé první kroky

Problémky?

Zkontrolujte, zda-li vám běží webový server a zda-li vám běží webový server na portu 80 příkazem

nmap localhost -p 80

Výsledek by měl vypadat následovně

PORT   STATE SERVICE
80/tcp open  http

Více serverů

Zpravidla mám spuštěných přes terminál více serverů zároveň. Několik produkčních a jeden svůj. Může se vám stát, že omylem pracujete na produkčním serveru, než na vlastním – což může mít někdy katastrofální důsledky.

Řěším to tak, že jsem si na svůj server nainstaloval aplikačku

sl

příkazem

apt-get install sl

když v terminálu spustím příkaz

sl

přejede mi přes terminál opravdová parní lokomotiva, složená z nejrůznějších znaků